Rozvohor o našem příměstském táboře s jednou z maminek

Po dvou týdnech našich příměstských táborů English summer adventure v Brumově a ve Slavičíně jsem byla zvědavá na zpětnou vazbu a tak jsem požádala o rozhovor jednu z klientek, maminku dvou dětí Moniku Fiala Findorákovou.

S Monikou se znám osobně ze studií na střední škole, přesto jsme se teď leta míjely a tak když na náš tábor přihlásila svoji čtyřletou dceru, měla jsem radost. Rozhovor s Monikou si můžete přečíst tady:

Proč sis vybrala pro svou čtyřletou dceru příměstský tábor s angličtinou?

Angličtina je součástí mého pracovního i soukromého života a snažím se ji nenásilnou formou přivést i do života svých dětí. Byť na naši krásnou češtinu nedám dopustit a pro mne i mé děti to bude vždy jazyk číslo jedna, jazyk mateřský, tak na obě své děti často hovořím i anglicky. Anglické knížky jsou i součástí naší dětské knihovničky a pokud existuje originální verze pohádek v angličtině, pouštíme si ji.

A volba Vás, coby organizátora podobné akce, byla jasná. Obě vedoucí, Janu i Pavlínu, znám nejen profesně, ale také osobně, a vím, že z obou hledisek je to záruka kvality.

Měla jsi obavy, jak to dcera zvládne?

Ano, měla. Obavy se ale netýkaly zvládnutí naplánovaného programu. O tom jsem byla přesvědčená, že je dobře nastaven i pro takto malé děti. Komplikaci jsem viděla v tom, že čtyřletá Lada ještě nenavštěvovala klasickou školku jako takovou, jen občas, v případě potřeby, jakousi formu hlídacího koutku. A teprve na Vašem táboře, poprvé, měla být sama bez kohokoli blízkého po celý den a hned pět dní za sebou! Doufala jsem v to nejlepší, ale připravovala se na nejhorší:-) Situaci mi rozhodně neulehčil fakt, že jako naschvál mi v první den tábora „odešel“ telefon:-) Naštěstí, vše dobře dopadlo!

Jak bys ohodnotila organizaci tábora?

Vše skvěle klapalo. Ještě před začátkem všichni rodiče obdrželi přesný harmonogram, věděli jsme tedy, do čeho jdeme. Hned první den obě paní učitelky přivítaly všechny děti s širokým úsměvem na tváři a hlasitým „Good morning, Hello!“ Vzaly Ladynku za ruku a hned ji zapojily do kolektivu a veškerého dění. Vlastně ani nebyl čas na slzičky. A i když si během dne někdy Lady na maminku vzpomněla, dostalo se jí pohlazení, ne-li obětí, a ujištění, že máma je tady za chviličku… Navíc, během dne i celého týdne posílaly paní učitelky rodičům fotografie, videa a průběžné zprávy o tom, co se děje, což je tedy rozhodně služba „all inclusive“! Připraveno bylo pro děti hned několik místností v Domě dětí a mládeže ve Slavičíně – zvlášť prostor na práci, relax, oběd a svačinky (které dceři, mimochodem, také velice chutnaly).

Našla bys i nějaká negativa? 

S Vaším táborem jako takovým to nemá vlastně nic společného, ale snad jediné, co mne trošku zarazilo, byl jaksi „neutěšený“ stav tamní zahrady kolem DDM. Ta skýtá pro děti obrovský potenciál, ale namísto průlezek, pískoviště, upravených sportovních kurtů, naučného záhonku, bosé stezky, nebo třeba stinného altánku… se teď jedná jen o dost dlouho nesečenou plochu se zapleveleným sportovištěm a několika lavičkami kolem asi málo používaného ohniště… Na venkovní aktivity tak děti z tábora musely chodit na nedaleké hřiště. Což nijak kvalitu celé akce, samozřejmě, nesnižuje. Spíše z principu nevyužitého potenciálu mi to bylo líto, a proto to zde jako zpětnou vazbu zmiňuji.

Co tvé dceři tábor přinesl?

Spoustu zážitků. Hodně oblíbeného výtvarného tvoření. Nové kamarády. Příležitost poprvé vystoupit před diváky ve společném závěrečném představení. A samozřejmě nová anglická slovíčka. A písničky. A materiály, které si s sebou odnesla domů. A hlavně poznání, že angličtina je živý jazyk, kterým mluví živí konkrétní lidé, kamarádi, oblíbené paní učitelky…

Doporučila bys tábor svým blízkým?

Samozřejmě!

PS: Ale nejdříve se musím ujistit, že jsou pro nás rezervována na příští rok hned dvě místa. Nejen pro Ladu, ale tentokrát také pro mladšího brášku Jonáše;-)

Monice moc děkuju za poskytnutý rozhovor.