Ty už pracuješ?!

Dnes jsem se rozhodla s Vámi sdílet momenty mého každodenního života. Jelikož jsem se při našem letním pobytu v Čechách často setkávala s otázkou, jestli už pracuju. Ano, pracuju od doby co měla naše dvojčata Mareček a Daneček čtyři měsíce, jelikož ve Španělsku je mateřská dovolená pouze čtyři měsíce, tudíž jsem neměla na výběr.

Nicméně musím přiznat, že to nepovažuji za žádnou tragédii. Když byli kluci malé miminka, tak jsem pracovala z domova a do jazykové školy chodila pouze odpoledne od 16.00 do 20.00. Jedna z výhod být svou vlastní šéfkou. Místní školy končí kolem 14.00 či 15.00 hodiny a první mimoškolní aktivity začínají 15.30. Takže jsme se střídali s manželem a pomáhala nám také babička s dědou.

V deseti měsících začali kluci chodit do školky. Vím, že česká mentalita a tamní systém je jiný a někdo to může vnímat, že jsem krkavčí matka. Já však nemám pocit, že bych své děti o něco okrádala. Ba naopak. Po celém dopoledni hraní, vaření a starání se o domácnost mi má práce přijde jako terapie, kde se můžu odreagovat a zapojit své mozkové buňky, přičemž vím, že o kluky je dobře postaráno. Kontakt s lidmi mi dodává energii a pocit naplnění.

Samozřejmě jsou i dny, kdy mám pocit, že to prostě nedávám. A to zejména v situacích, když jsou děti nemocné, doma je nepořádek a já mám plno práce. To si vždy říkám, že asi přišla nějaká zkouška. Jedna taková se objevila zrovna v březnu, když manžel přišel domů po fotbalovém zápase s nohou v sádře. Měla jsem chuť se rozbrečet a litovat se, ale raději jsem zatnula zuby a zapojila všechny mozkové závity, jak tu situaci přežít a nezbláznit se? Rozhodla jsem se si najmout paní na hlídání a když už jsem byla v klidu a smířená se situací, která měla trvat výhledově dva měsíce, tak se manžel vrátil z kontroly s tím, že se doktoři spletli a má nohu jen naraženou. Uf, to jsem si oddechla a spokojeně povyskočila, že to není tak hrozné, jak to před čtyřmi dny vypadalo. I doktoři jsou jenom lidi.

Měsíce utekly a přišlo mé oblíbené léto a návrat do Čech. Velká výhoda mého podnikání je právě v tom, že trávím dva měsíce v roku v Čechách. Dny v Čechách jsme si skvěle užili. Kromě výletů, koupaliště a setkání s přáteli a rodinou jsem měla i několik pracovních týdnů. Hned na začátku srpna jsme ve spolupráci s místním centrem pro děti pořádali příměstský tábor v angličtině. Tábor se nám vydařil na jedničku, děti byly spokojené a s velkým zápalem zlepšovaly svou angličtinu pomocí různých her, soutěží, písniček, básniček a manuálních tvoření.

Poté následovaly dva týdny „volna”, kdy jsem si užívala dětiček. Pracovat mi moc nedovolily, protože vždy, když jsem zapla počítač, už seděli u mě a pokoušely se svými prstíky ťukat do klávesnice. Koncem srpna jsem pořádala kurz Jolly Phonics a Jolly Grammar, kde se učitelé a lektoři dozvěděli, jak učit děti číst a psát anglicky zábavně a hlavně efektivně.

Na začátku září nás čekal opět návrat do Španělska. Zahájení školy, školky a naší jazykové školy. Po takovém klidném létě to byl trošku „krutý” návrat do reality. Nicméně celá naše pětičlenná rodinka si už navykla. Já už jsem se do své práce opravdu těšila. Kurzy jsme zahajovali poslední týden v září a naši studenti přes prázdniny hezky povyrostli. S radostí jsem se vrhla do našeho patého školního roku. Uvidíme, co nám přinese 🙂 .