Prozradím vám, proč jsem se rozhodla psát blog

První zkušenosti s blogem jsem získala už v roce 2009. Kamarádka mi doporučila jeden jednoduchý blog, který byl asi navržený pro takové počítačové nešiky jako jsem já :-). Pro mé potřeby spojit se se světem přímo ze srdce Amazonského pralesa, to bylo skvělé řešení. Pamatuju si, že jsem si v Peru dokonce založila i svůj fb profil, zrovna začínaly internet zaplavovat sociální sítě.

Nikdy jsem neprošla kurzem psaní a  tak jsem se na začátku styděla za svůj psaný projev, ale pozitivní ohlasy rodiny a kamarádů mě povzbudily v pokračování. Tak jsem po dobu čtyř měsíců sdílela s mými blízkými na dálku své postřehy a zážitky. Nakonec z toho vznikla knížka Mé zápisky z magické Amazonie.

Dnes sedím znovu před monitorem, po letech kdy jsem se přestala písemně vyjadřovat na veřejnosti. Opět mě zaplavují ty stejné obavy, jestli to vůbec zvládnu a budu dost dobrá na to, abyste si přečetli mé řádky, ale cítím v sobě chuť a energii pustit se do toho.  Několikrát mě můj vnitřní hlas naváděl psát si deník. Proč jsem to teda neudělala? Asi mi klasická výmluva, nebyl na to čas, nepomůže. Jednoduše to byly takové lehké myšlenky, se kterými jsem si pohrávala, které připluly a zase odpluly. Teď cítím, že je ten správný čas, abych poslechla své vnitřní já a vzala tuto výzvu pevně do svých rukou.

Udělala jsem rozhodnutí vylézt ze své ulity a sdílet zkušenosti v oblasti výuky jazyků.

Chci se s vámi podělit o své know-how. O to, jak se učí jazyky malé děti, jak se učí dospělí, jaké metody skvěle fungují a jaké novinky tento obor přináší.  V mém příběhu jste si mohli přečíst, že jsme bilingvní rodina se třemi dětmi. Vlastním jazykovou školu FunSpace Language School se sídlem ve Španělsku a v létě se má práce přesunuje i do Čech, kde  pořádám kurzy pro lektory angličtiny a příměstské tábory English summer adventure pro děti.

Díky mým dětem sleduju z první linie, jak si osvojují dva mateřské jazyky najednou, a jak jim k tomu od roku přibyla i angličtina. Pro mého prvního syna to byla zábava a jako houbička postupně nasával nové informace. Myslím, že moc neřešil, zda je to angličtina nebo čínština, pro něj to byla a je týdenní hodinová aktivita, kde si především hraje. A když se ho zeptám: „Tak co ses dnes naučil?“ Typická odpoveď zní: „Nevím.“ Pak najednou jedeme autem a mé dítě si začne vesele prozpěvovat: „Head, shoulders, knees and toes….“

Od otevření naší jazykové školy uplynulo už pět let a já jsem za tu dobu nastřádala spoustu zkušeností a informací. Ráda bych je předala zapáleným angličtinářům, kteří stejně jako já, cítí vášeň a naplnění při této práci.

A tak vás zvu na společné putování tímto blogem…