Co vše mě potkalo v roce 2017

A zase po roce jsou tady Vánoce! Skvělý čas na to, se zamyslet nad uplynulým rokem, zpomalit tempo a užít si chvilek klidu, rozjímání a pohody.

V posledním týdnu před Vánoci to byl  pro mě opravdu stres – vše dokončit, rozloučit se, zbalit kufry pro naši pětičlennou rodinku a ve středu 20.12. jsme konečně letěli Madrid – Vídeň.

Cesta to byla dobrodružná, protože naše dvouletá dvojčata samozřejmě nechtěla sedět na svých místech v letadle a také let zpestřovala svým řevem. Já jsem se obrněla trpělivostí a měla před sebou vidinu pobytu na Moravě. A jak jsem ze sebe vypustila veškeré napětí a stres, tak jsem hned první dva dny proležela s chřipkou. Nyní si užívám návštěv, setkání s rodinou a kamarády, potulováním se v přírodě, koukáním na pohádky a bilancuju, co vše mi rok 2017 přinesl. A že toho bylo!

Hned v lednu mi moje velmi dobrá kamarádka dala knihu se slovy „To je přesně pro tebe, to si přečti.” A tak jsem si knihu přečetla a zapsala se na online kurz o podnikání. Musím říct, že kurz mi opravdu pomohl a naučil mě spoustu nových věcí, mimochodem výsledkem je i tento blog. Bylo to pro mě takové další vyjítí z komfortní zóny a stálo to za to!

Díky kurzu se mi podařilo v březnu zprovoznit moji první webovou stránkuWebová stránka byla napsána na mém „To do” seznamu již delší dobu, ale pořád na to nějak nebyl čas. A tak jsem měla velkou radost z malinkých krůčků v online světě. Vždy jsem se těšila na další úkoly a čekala až půjdou děti večer do postýlky, abych se mohla s chutí vrhnout do dalšího tvoření.

V průběhu března jsme také zahájili rekonstrukci domu v Čechách, rodinka se rozrůstá a tak bylo potřeba lépe využít půdní prostor. Ideální místo pro dětský pokojíček. I přes nějaké nedodržené termíny to nakonec dopadlo skvěle a v létě jsme si už naplno užívali našeho druhého domova.

Na začátku dubna jsem se cítila dost unaveně a vyčerpaně, nebyla jsem ve své kůži. Paní doktorka mě uklidnila, že tohle je při třech dětech ve věku 2 x 1,5 roku a 6 let dost normální stav. Vzhledem k tomu, že má čtyři holky – z toho jedny dvojčata, mě poplácala po rameni a dodala uklidňujícím tónem „za rok to bude o hodně lepší.” Hm, tak asi hold budu muset vydržet, pomyslela jsem si na začátku a v říjnu jsem konečně rozluštila celou záhadu, když jsem nemohla pohnout krkem. Vše pocházelo od krční páteře a oslabených svalů, které byly ve stálém stažení. Opět jsem si připoměla, jak je zdraví důležité a že musím víc odpočívat a meditovat. Nějak občas zapomínám ubrzdit ten rozjetý vlak.

Léto bylo skvělé, spousta odpočinku a krásných zážitků s dětmi u Středozemního moře i v České Republice. Podařilo se mi dokončit můj ebook English for Littlies. Měla jsem z něj obrovskou radost a ještě větší radost přišla při prvních objednávkách. Je skvělé, když můžete sdílet to, co víte s ostatními.

Kromě dovolené, jsem v Čechách i pracovala, vedla jsem příměstský tábor v angličtině a také kurz Jolly Phonics a Jolly Grammar. Musím říct, že to byl pro mě takový trochu výstup na Everest. Prezentaci jsem měla připravenou, materiály také, ale nervozita byla. Stále mi přicházely pochybnosti, jestli se to bude účastníkům líbit, jestli budou spokojení, jestli ocení nové znalosti a vědomosti. Bylo to poprvé, co jsem pořádala kurz v Čechách a tak jsem z toho byla mírně ve stresu. Jsem moc ráda, že kurz se vydařil. To, o čem jsem v květnu snila a plánovala, se mi podařilo zrealizovat.

Přišlo září a návrat domů. A to byl jeden z těch ne moc zrovna dobrých momentů. Nevím, jak se mi to podařilo, ale najednou jsme byli v Praze na letišti a já jsem zjistila, že mi chybí peněženka. A právě v ní jsem měla naše občanky. Ačkoliv jsem se snažila najít nějaký způsob, nebylo možné odletět a tak jsme museli jet vlakem opět na Moravu. Jen si tu hrůzu představte! Moje peněženka zapadla pod sedadlo auta. Byl to pro mě jeden z nejhorších dnů v tomto roce, nejdřív pláč, pak výčitky. Manžel byl opravdu chápavý a vůbec nic mi nevyčítal. Myslím, že na mě viděl, jak mě to samotnou štve. Teď už raději nechávám doklady na starosti jemu. Naštěstí  jsme po dalších čtyřech dnech mohli konečně odletět směr Madrid.

Po návratu jsme se vrátili ke každodennímu koloběhu. Lukášek nastoupil do první třídy, Mareček s Danečkem začali opět chodit do školky a já jsem se začala věnovat jazykové škole, připravovat kurzy, rozvrhy, materiály, atd. V listopadu jsem kromě řízení jazykové školy uskutečnila také několik akcí pro mezinárodní a bristké školy v Madridu, Barceloně a dalších španělských městech. Dost jsme s manželem cestovali a tak přijela babička a pomáhala nám s dětmi.

Na začátku prosince jsme oslavili narozeniny dvojčat i moje. Byla to hezká oslava s rodinou a kamarády. Právě v den mých narozenin jsme s manželem uzavřeli a podepsali jedno velké rozhodnutí. Věřím, že je to rozhodnutí správné a že naše čtvrté dítě (druhé v pořadí) – jak nazýváme naši Jazykovou školu FunSpace musí také růst a rozvíjet se a tak nás čeká rekonstrukce nových prostor, kam se budeme stěhovat.

      

 

Před pár dny jsem si sedla ke svému diáři a přečetla jsem si svá přání a změny, které jsem si do něj zapsala na konci roku 2016. Jsem ráda, že jsem si splnila více jak polovinu svých přání a změn. A protože už zbývá jen pár dnů v roce 2017 využívám tyto dny k zamyšlení a k zapsání svých přání a cílů pro ten následující rok. A co vy, víte, co si přejete a čeho chcete dosáhnout? Najděte si chvilku času pro sebe a zapište si všechna svá přání a změny, kterých chcete docílit na papír.

 

Jana Mikulec
Miluji cizí jazyky a úspěšně podnikám v oblasti vzdělávání. Ráda poradím všem, kteří plánují nabízet jazykové kurzy či založit vlastní jazykovou školu. Více informací si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů